Rodiče mé bývalé přítelkyně vlastnili rekreační nemovitost v krásném horském prostředí. Moc rád jsem tam s nimi jezdil, protože jsem díky tomu měl možnost lépe se regenerovat a odpočívat. Na chatu jsme sice dojížděli pouze v teplém období roku, nicméně jsem si tu pokaždé připadal jako v jiném světě, neboť jsme většinu času trávili v centru okresního města. Mělo to ale několik vad na kráse. Objekt bylo zapotřebí podrobit stavební rekonstrukci a zároveň by bylo vhodné provést výměnu oplocení včetně vjezdových vrat. Stávající vrata byla zhotovená ze dřeva a byla natolik zchátralá, že se sotva držela pohromadě. Zároveň se velmi obtížně zavírala a otevírala, takže práce s nimi byla poněkud stresující.
Kdybych mohl rozhodnout o výměně vrat a o novém řešení zabezpečení vjezdu na pozemek, dal bych přednost posuvné vjezdové bráně na elektrický pohon. Pohony posuvných bran umožňují automatické otevírání a zavírání brány, což by mohlo přijít vhod například za bouřky, kdy není nutné kvůli otevření brány vystupovat z auta ven. Posuvná brána se pohybuje do strany podél oplocení a to by tím pádem umožnilo parkování vozidel těsně před branou nebo za branou. Mohli bychom přímo na pozemku parkovat s více vozidly a nebyl by tudíž problém s otevřením brány.
V případě této chaty by tu přišla vhod samonosná posuvná brána, neboť vjezd na pozemek nebyl vydlážděný, ale šlo o travnatou plochu. Samonosné brány nevyžadují instalaci žádné kolejnice pro její posuv, brána je zcela nezávislá na okolním prostředí a otevírá se i zavírá nad terénem. Samonosnou bránu lze zhotovit v maximální délce 16 metrů a protiběžné brány mohou být dlouhé až 32 metrů. Zde na chatě by ovšem stačila brána výrazně kratší, dle mého názoru o délce přibližně čtyř až pěti metrů. Brána by zároveň mohla sloužit jako vchodová branka a nebylo by tudíž nutné budovat další zvláštní vchod pro pěší chůzi osob.
